Terciární socializace
Probíhá v dospělosti, kdy se člověk učí nové role a přizpůsobuje se novým sociálním a kulturním normám.
Příklady: přestěhování do jiné země (nová kultura, jazyk, společenské zvyky), změna povolání, vstup do nové subkultury, adaptace na rodičovství v pozdějším věku.
Umožňuje flexibilitu identity a schopnost reagovat na životní změny.
Baumrindová – typy výchovných stylů
Autoritativní (citlivě kontrolující) – vysoká náročnost + vysoká citová vřelost, podporuje autonomii a odpovědnost, vede k dobře adaptované osobnosti.
Autoritářský – vysoká náročnost + nízká citová vřelost, orientace na disciplínu a poslušnost, méně prostoru pro vyjadřování názoru.
Permisivní – nízká náročnost + vysoká vřelost, málo pravidel, dítě má velkou svobodu, často chybí hranice.
Zanedbávající – nízká náročnost + nízká vřelost, nezájem o dítě, minimální péče i podpora.
. Primordiální identita
Vnímaná jako přirozená, „odvěká“ a neměnná.
Založená na příslušnosti k etnické skupině, národu, rodu, kmeni, kastě.
Sdílí ji lidé stejného původu a bývá spojena s jazykem, tradicemi a zvyky.
Silně aktivovaná v situacích ohrožení skupiny.
Výzkumy vlivu kultury na výchovu a vývoj
Friedlmeierová & Trommsdorfová – rozdíly mezi německými a japonskými matkami; Němky posilují autonomii dítěte, Japonky spíše harmonii a vztahovou závislost.
IEA Preprimary Study – komparace typů předškolní edukace ve více zemích, rozdíly v očekáváních rodičů a v míře odpovědnosti přisuzované škole vs. rodině.
Psychologické funkce kultury (doplněné)
Osvojování poznatků o světě a jejich interpretace.
Komunikace – společný jazyk, neverbální kódy, regulace interakcí.
Systém symbolů – umožňuje dorozumění a předávání významů.
Uchovávání a předávání informací mezi generacemi.
Normativní funkce – regulace života prostřednictvím morálních, právních a jiných norem.
Projektivní odreagování – poskytuje prostředky pro ventil emocí.
Ochranná funkce – chrání jednotlivce a skupiny před vnějšími hrozbami.
Socializační funkce – formuje identitu a začleňuje jedince do společnosti.
Jaký je rozdíl mezi zrání a učením z hlediska podmínek a průběhu?
Zrání: Fylogenetické biologické změny, mají pevně danou časovou posloupnost, závisí na genetickém programu (např. myelinizace prefrontální kůry).
Učení: Ontogenetické změny, mohou nastat i nemusí, nejsou pevně vázány na věk, závisí na zkušenosti a prostředí.
Učení se často opírá o predispozice vytvořené zráním.
Co znamená „reakční norma“ v kontextu genotypu a fenotypu?
Rozmezí, v němž může genotyp reagovat na podmínky prostředí a tím ovlivnit fenotypový projev. Příklad: geneticky daná výška × vliv výživy.
Jaké jsou příklady geneticky naprogramovaného učení?
Reflexy (sací, uchopovací, Moroův), habituace, senzibilizace, imprintace, explorační chování.
Co je senzitivní období a proč je důležité?
Časové okno v ontogenezi, kdy je organismus zvlášť citlivý na určité podněty; podněty mimo toto období nemusí vyvolat stejný efekt (např. kritické období pro rozvoj jazyka, Konrad Lorenz – imprintace).
Jak se vyvíjí učení v prenatálním období?
Geneticky naprogramované procesy, habituace na podněty, reakce na hlas matky, preference známých melodií po narození.
Jaké druhy učení převládají v novorozeneckém a kojeneckém období?
Reflexní chování, klasické podmiňování (např. asociace hlasu matky s pocitem bezpečí), operantní podmiňování (pláč jako reakce vedoucí k uspokojení potřeb), první projevy sociálního učení (sociální úsměv).
Co dominuje učení v batolecím a předškolním věku?
Batole: Sociální učení, napodobování, paralelní hra, senzomotorické stadium (Piaget).
Předškolní věk: Předoperační stadium, prelogické myšlení (egocentrismus, magické myšlení), učení hrou, předkonvenční morálka.
Jaké typy učení jsou typické pro mladší a starší školní věk?
Mladší školní věk: Konkrétní operace, logické myšlení, konvenční morálka, učení se skrze spolupráci.
Starší školní věk: Abstrakce, formální operace, komplexní učení, internalizace norem.
Jak se mění učení v adolescenci?
Dominance formálních operací, schopnost abstraktního a hypoteticko-deduktivního myšlení, postkonvenční morálka (u části populace), silný vliv vrstevníků.
Jaké faktory dominují učení v dospělosti a stáří?
Dospělost: Učení je často instrumentální, zaměřené na profesní a sociální role; velká role terciární socializace.
Stáří: Učení zpomaleno biologickými změnami, ale zkušenost může kompenzovat; významné je uchování kognitivních rezerv.
Co je to zóna proximálního vývoje (ZPD) podle Vygotského?
Rozdíl mezi tím, co jedinec dokáže sám, a tím, co zvládne s pomocí zkušenější osoby. ZPD určuje oblast, kde je učení nejefektivnější, protože úkol je mírně nad aktuálními schopnostmi žáka, ale stále dosažitelný s podporou.
Co je scaffolding a jak souvisí se ZPD?
Scaffolding (lešení) je dočasná, cílená podpora poskytovaná žákovi zkušenější osobou (učitel, rodič, mentor), která mu umožní zvládnout úkol v jeho ZPD. Podpora se postupně odbourává, jak roste samostatnost a kompetence žáka.
Jaké jsou hlavní znaky efektivního scaffolding?
Individualizace – přizpůsobení podpory aktuálním potřebám žáka.
Postupné odbourávání – jakmile je úkol zvládnut, podpora se odstraní.
Aktivní zapojení žáka – žák se účastní řešení, není pasivní příjemce.
Sociální interakce – učení se odehrává v kontextu spolupráce a komunikace.
Co je biodromální psychologie a co zkoumá psychologie celoživotního vývoje?
Biodromální psychologie = psychologie celoživotního vývoje.
- Sleduje vývoj člověka od početí až po smrt.
- Zahrnuje všechny stránky vývoje:
- Tělesný vývoj
- Kognitivní vývoj
- Sociální vývoj
- Osobnostní vývoj
- Vývoj postoje k sobě samému
Jak je biologicky determinován duševní vývoj?
Zráním mozku a hormonálního systému → neuroplasticita, realizace genetického programu, objev nových činností, učení dle vývojové fáze.
Co je heritabilita (dědivost)?
Podíl variance fenotypu vysvětlený genetickou dispozicí; vztahuje se k populaci, ne k jednotlivci.
Scarrová - 3 typy
aktivní
pasivní
evokující
Co je enkulturace?
Proces, při němž se jedinec učí žít ve společnosti a osvojovat si její kulturu.
Jaké metody se používají při testování nature vs. nurture?
- Eugenika – snaha o zlepšení genofondu lidstva.
- Selektivní chov zvířat – sledování dědičnosti znaků.
- Studie dvojčat – porovnání jednovaječných dvojčat (společně/odděleně).
- Příbuzenské studie – sledování více pokrevních příbuzných.
- Studie adopcí – porovnání podobnosti s biologickými vs. adoptivními rodiči.
- Prenatální studie – vliv podmínek během těhotenství (např. FAS).
- Manipulace prostředím – změny stravy, stimulace, pohybu atd.
